Terárium je oknem do jiného světa. Za sklem toho našeho se rozkládá divoký pouštní svět. Pouštní svět plný draků latinsky pojmenovaných Eublepharis Macularius - gekončíků nočních (leopard gecko),
o jejichž krásu a jedinečnost se s Vámi chceme podělit.
šešulky2.jpg

Informace o chovu gekončíků

Při kopírování z těchto stránek uvádějte zdroj. Napsání všech článků jsme z dobré vůle věnovali svůj čas a zveřejněné texty jsou naším dušením vlastnictvím.
Gekončík se představuje
Gekončík noční, poprvé popsaný roku 1854, se latinsky nazývá Eublepharis macularius. Vzhledem k tomu, že druhový název gekončíka znamená v doslovném překladu z latiny „skvrnitý“, můžeme se setkat i s tímto českým překladem názvu zvířete, stejně jako v mnoha zverimexech narazíme na název „soumračný“, a to kvůli jeho aktivitě za soumraku.
Tento středně veliký ještěr pochází z oblastí Afghánistánu, Pákistánu a Indie (jako další lokality výskytu jsou občas uvedeny také Irák a Írán), kde obývá pouště, polopouště, lesy i travnaté oblasti. Nevyhýbá se ani opuštěným lidským obydlím, ale jeho nejčastějším domovem jsou skalní jeskyně, které jsou přesně uspořádané – větví se ze vstupní chodby do bočních chodbiček, v nichž samice kladou vajíčka. Vstupní chodba rovněž navazuje na prostor, v němž dospělí gekončíci odpočívají.
Gekončík noční je ještěr s večerní a noční aktivitou. Dorůstá 25 až 30 centimetrů. Váha dospělého jedince by se měla pohybovat od 45 gramů. Jen těžko lze říci, jaké hmotnosti může gekončík dosáhnout. Dříve byla uváděna váha 65 gramů, ale mnozí dospělí samci dosahují i hmotnosti přes 100 gramů (nejedná se o vyšlechtěnou variantu Giant).  To, že je gekončík přílišně živený, se projeví na tukových bouličkách, které se zvířeti utvoří za předníma nohama.
Gekončík má růžový masitý, na konci mírně rozeklaný, jazyk a malé špičaté zoubky, ty pomáhají při chycení potravy, ale pokud Vás gekončík kousne, což se stává spíše u vystrašených mláďat než u dospělých jedinců, pravděpodobně to ani neucítíte.
Jako jedni z malé skupiny plazů mají gekončíci noční pohyblivá oční víčka, kterými skrývají krásné a veliké oči se štěrbinovou zornicí. Plazi jsou obzvlášť citliví na vnímání pohybů. Ušní otvory gekončíka se nacházejí až na samém konci hlavy a mají tvar obráceného písmene D, v nich se nachází poměrně dobře viditelný bubínek. Kromě zrakových a sluchových orgánů mají plazi k dispozici ještě orgány pro rovnováhu, hmat, čich, chuť a orgány pro vnímání teploty. Orgán rovnováhy je umístěn v ušním labyrintu. Smyslové orgány pro tepelné vjemy jsou rozmístěny po celém těle gekončíka ve formě volných nervových zakončení v pokožce, díky nimž zvíře pozná, které místo je pro ně nejvhodnější k vyhřívání. Nesmíme opomenout, že gekončík jako plaz je studenokrevný živočich a veškeré teplo nutné ke správnému fungování organismu získává ze svého okolí.

 
Pořízení gekončíka
Přemýšlíme-li o pořízení gekončíka, měli bychom si nejdříve zodpovědět otázku, zda se o něj zvládneme postarat po dobu jeho života, což může být i 20 let a více (ve výjimečných případech kolem 30 let).
Gekončíkovi je nutno zajistit správné podmínky, aby byl jeho život kvalitní – tedy Vám působil radost. Jeho základní potřeby je možno shrnout do několika bodů:

TEPLOTA: průměrně 28-30°C s nočním poklesem na 20-24°C (u zdroje tepla se teplota může pohybovat až do 40°C). V menší části terária je vhodné zařídit chladnější kout. Vzhledem k tomu, že jde o nočního tvora, není potřeba zařizovat zdroj UVB záření.

POTRAVA: jde o hmyzožravý druh, krmíme cvrčky, šváby, sarančaty nebo červy; chovným samicím občas předkládáme myší holátka; samozřejmě nesmíme zapomínat na čistou vodu (více o možnostech krmení gekončíků se dočtete v jiné kapitole).

VITAMÍNY A MINERÁLY: vzhledem k tomu, že chovný hmyz neobsahuje takové množství živin jako hmyz v přírodě, musíme gekončíkům potřebné vitamíny a minerály dodávat náhradními způsoby (pro více informací vizte kapitolu Vitamíny a minerálie).

 
Určení pohlaví
Pohlaví gekončíka je možné určit už ve druhém měsíci věku, ovšem pouze pokud je mládě dobře živené. S jistotou lze pohlaví určit v pěti měsících života. Zda jde o samici, nebo o samce zjistíme rovněž, pokud známe inkubační teplotu – tedy teplotu, při které se inkubovalo vajíčko, z něhož vykouknul náš gekončík. Pohlaví gekončíka je totiž zcela závislé na teplotě při inkubaci. Gekončíci nemají chromozomy, které by rozhodovaly o pohlaví jedince, jako je tomu u savců. Obecně platí, že při teplotě do 27°C se líhnou samice, ale pokud teplota přesáhne 29°C, můžeme se těšit na samce. Pokud se teplota inkubace pohybuje mezi 27°C a 29°C, bude pohlaví různé. Nutno ovšem dodat, že technika určení pohlaví inkubační teplotou není vždy stoprocentní.
Po pátém měsíci věku gekončíka pohlaví snadno rozpoznáme pouhým okem. Samci mají nad kloakou řadu preanálních pórů zalomenou do tvaru písmene V. Na kořeni ocasu, pod kloakou má každý samec dvě kapsy s hemipenisy, jež při páření používá podle toho, z které strany k samici přistupuje. Samci jsou také celkově mohutnější, mají širší hlavu, širší kořen ocasu a jejich šupiny jsou na omak drsnější a viditelně lesklejší, což je způsobeno vyšší hladinou testosteronu v organismu samců.

Na fotografii jsou dobře viditelné dvě kapsy u hemipenisů mladého samce (ve věku 6 měsíců) a preanální póry dvouletého samce. Odlišitelné jsou také kloaky samice půlroční a dvouleté.
Rozlišení pohlaví
Rozlišení pohlaví
Samotný chov gekončíků a jejich počet
Každý gekončík přinesený domů musí projít karanténou, která by měla trvat 30-90 dní. Během této ochranné doby zjistíme, zda je zvíře skutečně zdravé, jak se chová, jak přijímá potravu, jak vypadá jeho trus (na škodu není ani parazitologické vyšetření). Zpočátku, v některých případech to může být i celý měsíc, nebude nový gekončík přijímat potravu kvůli stresu z cesty, nového prostředí atd. Gekončík v karanténě potřebuje především klid, aby si zvykl na nové pachy a vše, co dosud neznal a neměl kolem sebe. Čím dříve si zvykne, tím dříve začne přijímat potravu a normálně fungovat (nebude se neustále schovávat, nebude poplašeně utíkat při každém Vašem pohybu okolo karanténní nádoby). Když už se rozhodnete připojit nového šupinatého člena rodiny ke stávající skupině, dbejte na to, aby měli všichni gekončíci přibližně stejnou hmotnost – menší jedinec by mohl být většími utlačován.
Před začátkem chovu je důležité promyslet si, kolik gekončíků chceme chovat a zda chceme odchovávat mláďata. Rozhodnete-li se pro jednoho jedince, bude celkem jedno, jestli to bude samec či samice. Pamatujte však, že gekončík je tvor skupinový a solitérní život pro něj není přirozený. Budete-li chovat více jedinců bez plánu odchovávat mláďata, pořiďte si skupinku samiček – jejich množství bude záviset na velikosti terária a vzájemném chování mezi zvířaty (pokud se ve skupině objeví dvě dominantní samice, je zaděláno na malér). Pokud plánujete mít chov gekončíků a pravidelně produkovat mláďata, počítejte nejméně se třemi ještěry – jedním samcem a dvěma samicemi. Samic může být samozřejmě víc, některé zdroje uvádějí až šest samic, z vlastních zkušeností víme, že samec za sezónu dovede oplodnit i samiček osm. Velice důležité je dát samce k samicím až poté, co dosáhnou jednoho roku a váhy nad 50 gramů.
Naprosto nevhodné kombinace pohlaví v jednom teráriu:

1) Dva samci – samci jsou vůči sobě agresivní a bude docházet k potyčkám, které mohou skončit velmi nehezky;

2) Více samců i samic v jednom teráriu – samci budou bojovat o samice i teritorium a situace bude stejná jako v bodě 1);

3) Jeden samec s jednou samicí – během páření s jednou samicí po celý rok může samec samici velice záhy uštvat.



Terárium
Co se týče zařízení terária, různí se nejen jeho provedení, ale také názory chovatelů. Někteří preferují téměř sterilní terárium skoro bez možnosti jakéhokoliv přirozeného chování gekončíka, jiní se přiklánějí k provedení co nejvíce podobnému přírodním podmínkám. Naši orientaci mezi těmito názory naznačíme nejjasněji citací z knihy Teraristika (L. Trutnau, 1997): „Abychom se dočkali úspěchu, musíme proto umět napodobit pokud možno co nejvěrněji všechny podstatné faktory životního prostředí, které chované zvíře vyžaduje a to v teráriu s odpovídajícími rozměry.“
 
- Jak vybrat správné terárium?
Gekončík noční je pozemní ještěr, jeho chov tedy vyžaduje terárium se širokou plochou dna. Doporučujeme zvolit terárium s možností otevírání přední stěny, nikoliv horního krytu. Gekončík nebude mít dojem lovené kořisti a dobře uvidí, kdo na něj sahá. V teráriu musí dobře cirkulovat vzduch. Rozhodně nestačí proudění vzduchu mezi posuvnými tabulemi skla tvořícími dvířka. Každé terárium navíc musí splňovat několik podmínek: nesmí stát v průvanu, nesmí stát přímo na slunci, mělo by stát na klidném místě, aby zvířata nebyla příliš rušena, veškeré vybavení terária musí být bezpečné a dobře upevněné, každý kout terária musí být pro chovatele dobře přístupný.

- Jaké jsou správné rozměry?
Ačkoliv některé příručky doporučují výpočet rozměrů terária pro malé ještěry obývající dno podle vzorce „délka 5 x šířka 3 x výška 4 x délka hlava-trup“ (pro gekončíky tedy 75x45x60 centimetrů), všeobecně uznávanější jsou rozměry 40x40x40 pro jednoho gekončíka, 60x40x40 pro dva gekončíky a 90x45x45 pro skupinu pěti gekončíků.

- Jak správně vybavit terárium?
Gekončíkovi odpovídá terárium suché a pouštní.
Pouštní typ je vždy delší než vyšší. Je zahříván topnými kabely, kameny, rohožemi, případně také žárovkami. V noci teplota klesá. Přírodními dekoracemi jsou kameny, větve apod. Vzhledem k tomu, že pouštní ještěři rádi hrabou, vybavíme terárium vrstvou písku vysokou i šest centimetrů. Písek volíme vždy pouštní, který je jemný a má obroušené hrany. Písek křemičitý, prodávaný poměrně levně zvláště do pískových filtrací bazénů není vhodný, protože má ostré hrany a mohl by zvířeti ublížit.
V poslední době je písek mnohdy nahrazován drobnými kamínky, plastovými rohožemi či papírovými utěrkami. To vše je způsobeno obavami, že gekončík pozře nadměrné množství písku, jeho trávicí ústrojí se ucpe a zvíře v důsledku toho uhyne. Musíme si ovšem uvědomit, že gekončík jako plaz občas pojídá malé množství písku, aby mohl lépe trávit. Spotřeba tak vysoká, aby ucpala žaludek a střeva, pramení z nedostatku vápníku, který se gekončík v zoufalé snaze o jeho přísun do organismu snaží získat konzumací písku, jež by mohl alespoň malé množství obsahovat. Nahrazení písku v teráriu jiným podkladem tedy nelze chápat jako předejití problému, ale pouze jako zakrytí problému jiného.
Substráty jako lignocel (kokosová kůra) či rašelina nejsou pro gekončíka vhodné. Části lignocelu způsobí vážné komplikace i při náhodném pozření spolu s potravou a rašelina je nevhodná do suchých terárií, jelikož je zbytečně moc vlhká (na tento fakt se mohou nabalovat další problémy, např. výskyt plísní). V teráriu by se ovšem mělo nacházet chladnější, vlhké místo, které ještěr využije při svlékání nebo odpočinku.
Terárium je vhodné občas porosit rozprašovačem na květiny, což simuluje srážky. Na déšť reaguje každý gekončík jinak. Rosení také pomáhá při svlékání staré kůže.

- Co všechno dát do terária?
MISKY A JEJICH OBSAH: Do terária je vhodné umístit tři misky. Na vodu, na vápník a na moučné červy, pokud je Váš gekončík zvyklý tento druh potravy konzumovat. Do misky na vodu je vhodné dát kamínek čnící nad hladinu – mladší gekončíci se neutopí a rovněž pro spadlý hmyz to může být záchranný ostrůvek. Vápník můžeme také sypat na vybrané místo přímo do terária, např. na skalku či kámen, aby se zbytečně nemísil s pískem.

SKRÝŠE: Vzhledem k tomu, že gekončík pobývá značnou část života v chodbách a norách, je potřeba vybavit jeho terárium množstvím úkrytů (jeskyně, větvě, „domečky“ z pálené hlíny atd.)

DOBRODRUŽNÉ ČÁSTI: Aby se gekončík nějak zabavil a jeho teritorium působilo zajímavě, dejte do terária předměty, na kterých se zvíře nezraní, ale poskytnou mu příležitosti k pohybu (větvě, kameny, nejedovaté či umělé rostliny apod.) Velice vhodná je také zadní stěna vybavená několika odpočívadly.
 
Pro představu, jak vypadá naše vlastní a zatím největší terárium o rozměrech 150x50x60 centimetrů, přikládáme video z jeho vytváření.
Ze života gekončíků
- SVLÉKÁNÍ STARÉ KŮŽE
Od vyklubání do dospělosti gekončík poroste o 14-18 centimetrů. Během růstu dochází k častému svlékání staré pokožky. Začátek svlékání doprovází zšednutí zvířete, neboť mezi starou a novou pokožkou se tvoří maz, díky kterému se stará vrstva kůže oddělí od těla. Gekončík se odírá o dekorace v teráriu a starou vrstvu sundává po cárech. Ty poté sežere, protože jsou bohatým zdrojem minerálních látek. Při svlékání je nutno zajistit gekončíkovi potřebnou vlhkost, jinak vyprodukovaný maz vysychá a svlek se stává obtížným. Nová kůže je větší a pestřeji zbarvená. Do jednoho roku plaza jsou svleky častější, v dospělosti se jejich četnost snižuje.

- ZIMOVÁNÍ
Kondice gekončíků se zlepšuje, pokud mají možnost zimování. Až osmitýdenní doba zimního odpočinku také přispívá ke stimulaci v následujícím období páření. Začít zimovat je nejlepší v listopadu, kdy postupně snižujeme dávky krmení a snižujeme teplotu v teráriu, dokud nedosáhneme pokojové teploty. Někteří chovatelé doporučují i méně (ale pozor, 10°C je označováno jako kritická hranice). V období zimování gekončíci žerou podstatně méně (pokud při počtu našich gekončíků v létě zkrmíme za měsíc 2 litry subadultních stepních cvrčků, v době zimování je to 0,5 litru měsíčně). Gekončíci jsou méně aktivní, většinou zalezlí ve svých úkrytech, ale nijak výrazně neztrácejí na tělesné hmotnosti. Pokud neplánujete mít vlastní odchovy, pak zimovat nemusíte, ale Váš gekončík tak přijde o jeden z přirozených cyklů svého života.

- PÁŘENÍ, BŘEZOST A SNŮŠKY
Zimování ukončíme postupným zvyšováním teploty v teráriu. Už v této době se u gekončíků začíná zvyšovat sexuální aktivita. Samec po večerech pronásleduje samice, které buď utíkají, nebo jsou svolné a zůstanou stát s nadzdviženým ocasem. Samice zařazujeme do chovu po dosažení hmotnosti 50 gramů kvůli vysilujícímu snášení vajec (mnohé samice snůškami patřičně zhubnou).
Rituál páření začíná samcovým vrtěním špičkou ocasu. Poté se svolné samici zakusuje zezadu do krku a svůj ocas podsouvá pod její. Ke spojení dochází zasunutím jednoho z hemipenisů do kloaky samice. Páření trvá několik vteřin, občas pár minut, avšak často se opakuje. Samci mohou během období páření méně žrát.
Po jednom napáření se v těle samice sperma uchová ve spermatických vacích uvnitř vejcovodu, díky kterým má samice dostatek spermatu na vytvoření i pěti snůšek. Během březosti je nutné, aby měla samice dostatek vápníku. Délka březosti je značně individuální a kolísá mezi 15 až 31 dny.
Aby mohla samice v klidu snést a snůšku v těle nezadržela, potřebuje kladiště. Tedy místo s vlhkým substrátem, kam se může schovat a kde vejce nevyschnou, dokud je nenajdeme. Samice před snůškou nepřijímá potravu, a když najde vhodné místo, vyhrabe dolík, do něhož vejce naklade. Většinou snáší dvě vejce (mohou být i tři nebo jedno). V každém vejci bývá jedno mládě, ale objevují se i případy dvojčat. Samice nohama vajíčko natočí tak, aby leželo správně – vejce při manipulaci neotáčíme, přetočením bychom mohli zárodek uvnitř utrhnout (tedy zabít) či poškodit.
Po zahrabání snůšky (samice je schopna nahrnout kopec písku z celého terária) se samička odchází napít. Bývá patrné, že snesla, neboť její tělo je značně hubenější a záhy zjistíme, že zmizely bílé oválky dříve viditelné na břiše. Samici u snášení nikdy nerušíme, abychom jí nezpůsobili stres nebo zadržení snůšky, obojí by mohlo být následováno smrtí samičky.
- INKUBACE VAJEC
Vejce přemisťujeme z terária do inkubátoru až poté, co samička místo snůšky zcela opustí. Vajíčka opatrně odhrabeme, abychom je mohli pevně, přesto opatrně, uchopit. Následně vejce přendáme do inkubační nádoby. Typ inkubátoru a substrátu v inkubační nádobě se liší v závislosti na oblibě a zvyku chovatele. Jako inkubační substrát lze použít vermikulit, perlit, seramis aj.  My používáme směs perlitu, který zajišťuje vlhkost, a písku, jež zabraňuje zbytečnému vysychání nebo přemokřování vajíček.
Líhnutí mláděte
Líhnutí mláděte
Teplota v líhni nesmí výrazně kolísat. Souvisí s ní délka inkubace i pohlaví malých gekončíků.
V rozmezí 25°C – 27°C se líhnou převážně samice. (Délka inkubace 65-70 dní.)
Oboje pohlaví získáme inkubací mezi 28°C a 29°C.
Samci se líhnou při inkubační teplotě 30°C – 32°C. (Délka inkubace kolem 45 dní.)
Určení pohlaví inkubační teplotou však není vždycky úplně jisté.
Jak dlouho bude mládě ve vajíčku, závisí také na vlhkosti v inkubátoru (optimální vlhkost je 70 – 80 procent).
Několik důležitých pravidel: Během inkubace s vejci nehýbeme, vajíčka bychom měli kontrolovat 1x týdně a před klubáním častěji, každou inkubační krabičku bychom měli mít označenou datem snůšky a jmény rodičů, kazící se vejce musíme odstranit, pokud klesne vlhkost inkubačního substrátu, musíme ho porosit, ale nikdy nerosíme samotná vejce. Občas se stane, že vajíčka začnou plesnivět, a to zejména v části, která není zahrabaná v inkubačním substrátu. Plíseň mnohdy bývá pro vajíčka fatální, ale pokud si všimneme drobného povlaku, tedy jakési počáteční fáze, a zasypeme ho dětským pudrem, může se nám podařit šíření plísně zastavit a mládě se ve vejci vyvine bez problémů.

- ODCHOV NOVÉ GENERACE
Krátce po snůšce váží vajíčko 4 gramy, ale během svého vývoje přibere na hmotnost 10 gramů. Mládě po vylíhnutí váží 3 až 4 gramy, takže zárodečné obaly a plodové tekutiny váží více než samotný malý gekončík. Během vývoje ve vajíčku plod čerpá živiny ze žloutkového vaku, s nímž je spojený v oblasti bříška. Některá mláďata se klubou spojena s tímto váčkem – taková je nutno dát samostatně a počkat, až váček sám upadne.
S mláďaty zacházíme velmi opatrně, ačkoliv některá jsou patřičně divoká. Vlivem polekání by mládě mohlo upustit ocásek. Mladé gekončíky odchováváme v boxech, jejichž dno je neustále zahříváno na 30°C (i v noci). Samozřejmě i v boxu se nachází vlhké místo, kde se mládě snadněji zbaví starého svleku. Jako podklad do boxů používáme papírové utěrky. Mláďata odchováváme ve dvojicích či malých skupinkách stejně starých jedinců (maximálně však 4-6 mláďat v závislosti na velikosti boxu), abychom si udrželi přehled o krmení a jejich vývinu.
Průměrně třetí den po vyklubání se mládě poprvé svléká a požírá svůj svlek – to je první potrava. Až po prvním svleku začíná lovit malé cvrčky (potrava by měla být tak velká, aby se mláděti vešla do tlamičky).
Cvrčky nikdy nenecháváme v chovné nádobě dlouho, a pokud ano, ponecháme jim v ní kousek čerstvého krmiva. Velmi často se stává, že cvrčci z hladu napadnou nejslabší mládě a zabijí ho. Snadno přístupné čerstvé krmení tudíž zabrání napadení mláďat.
Malí gekončíci se zbarvením liší od dospělců. Mají na těle veliké tmavé skvrny, které se až časem přetvoří do teček, popř. zmizí v závislosti na barevné formě, kterých už bylo vyšlechtěno veliké množství, zvláště díky vysoké reprodukční schopnosti a poměrně snadnému chovu tohoto zvířete.
Jak se gekončíkům během prvních měsíců života mění zbarvení, si můžete prohlédnout na následujících fotografiích...



+ Původní divoké zbarvení (Klasik/Classic): Mládě vylíhnuté 19. června je na první fotografii staré 14 dní, na druhé 36 dní a třetí fotografie, pořízená 16. sprna, zobrazuje mládě ve věku bezmála dvou měsíců. Jak je patrné z fotografií, mládě postupně ztrácí šedý pigment na zádech a místo něho se objevují menší černé skvrny - pokud je těchto skvrn méně než deset, hovoříme o zbarvení Hypo. V dospělosti bude gekončík, který má původní divoké zbarvení, žlutý s mnoha černými skvrnami na zádech.
 
Klasik 1.JPG
Klasik 2.JPG
klasik 3.JPG
+ Zbarvení Super Hypo: Na mláděti vylíhnutém 26. června, které zachycuje první z následujících fotografií ve věku téměř jednoho měsíce (přesněji 29 dní), pozorujeme zanikání původních pruhů a vznik prvních skvrnek - ty se však později zcela vytratí a mládě bude bez černé pigmentace, jak je viditelné na druhé fotografii téhož mláděte, ovšem již ve věku 52 dní. U tohoto zbarvení většinou pruhy zanikají zcela, ale někdy mohou zůstat patrné.
SH 1.JPG
SH 2.JPG
+ Zbarvení Mack Snow: Mláďata zbarvení Mack Snow se na svět klubou bílá s černými pruhy, jak je vidět na fotografii pár dní starého mláděte. Vývin jedince s tímto zbarvením si ukážeme na příkladu mláděte barvy Mack Snow Tangerine. Bílá barva je postupně vytlačována žlutou, jak to zachycuje fotografie patnáctidenního mláděte. Tmavé pruhy (fotografie téhož mláděte ve věku 37 dní) ztrácí svou tmavou barvu a tvoří se malé skvrnky. Nakonec, jak je patrné z fotografie mláděte po dvou měsících života, pruhy zanikají a zůstávají pouze malé skvrny. Ačkoliv jsou pruhy u zbarvení Mack Snow mnohdy patrnější delší dobu, časem zmizí a bez znalosti genetického zbarvení gekončíka bude těžké určit, zda se jedná o zbarvení Mack Snow. Často se stává, že dospělý gekončík zbarvení Mack Snow nelze rozeznat od jedince s původním divokým zbarvením; lišit se mohou stavbou těla (Mack Snow jedinci bývají štíhlejší a mívají delší tělo i ocas), což však může být zavádějící v závislosti na genetické výbavě každého jedince. Tento fakt bychom tedy neměli považovat za směrodatný.
mack snow.jpg
MS hypo 1.JPG
MS hypo 2.JPG
MS hypo 3.JPG
Vzhledem k obsáhlosti tématu barevných mutací a množství barevných forem gekončíků nočních zde nemůžeme názorně popisovat vývoj každé z nich - to není ani cílem tohoto článku, ani to není možné v rámci našich možností. Pokud máte zájem prohlédnout si vývin různě zbarvených jedinců podrobněji, můžeme Vám doporučit seznam všech barevných forem gekončíků nočních.


Autor: Darek Stolinský

Použitá literatura:

FOREJT, Jaroslav. Gekončík noční. Rudná u Prahy: Robimaus, 2007.
JACOBS, Jan-Cor. Teraristika pro začátečníky. Praha, 2004.
TRUTNAU, Ludwig. Teraristika. Ostrava: Blesk, 1997. 
CERHA, Vladimír. Chov šupinatých plazů. České Budějovice: Dona, 2001.
KRAUS, Jan; KOCIÁN, Miroslav. Příručka pro teraristy - chameleoni a gekoni. Brno: Polaris, 1998.
VERGNER, Ivan. Ještěři: Biologie, Chov, Gekoni 1. Jihlava: Madagaskar, 2001.
KLÁTIL, Lubomír. Chováme terarijní zvířata. Olomouc: Epava, 2004.





Vzhledem k tomu, že za webové stránky neplatíme, musíme se smířit s následující reklamou...

 

Pokud Vás cokoliv zaujalo a chcete se zeptat, popř. nás v něčem poopravit, budeme rádi, když nám pošlete zprávu.

© copyright 2013-2017

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one